Malířka oslaví kulatiny narozeninovou vernisáží

PLZEŇ - NAROZENINOVÁ VERNISÁŽ OBRAZŮ - Malířka Renata Zítková z Louňové oslavila krásné páté kulatiny a v rámci oslavy vás všechny zve na výstavu UMĚNÍ ŽÍT A PADESÁT ODSTÍNŮ ŽIVOTA. Koná se v úterý 22. dubna v 18 hodin v Kaznějovské 11 v Plzni - Bolevci. (Mezigenerační a dobrovolnické centrum TOTEM)

Renata Zítková maluje už od svých tří let, kdy začínala kreslit obyčejnou tužkou, její tvorba postupně dozrávala do dnešní podoby, kdy se nejvíce věnuje vesmírné abstrakci, realistickým krajinkám a obrazům, které nesou příběh.
Její obrazy jsou velmi intuitivní, nesou nádech duchovna, zamyšlení, já bych snad i řekla, takový přenos do jiné dimenze...
Jsou to obrazy, které nesou vzkaz a je na každém z vás, jestli tuto poštovní zásilku přijmete.

Kdy přišlo uvědomění si, že chcete být malířkou?
Prakticky malování a kreslení mě bavilo od dětství. Už od tří let jsem zkoušela první tahy tužkou a v pěti letech jsem psala písmenka a začala jsem kreslit. Snad od školky jsem věděla, že moje povolání bude umělecké a že budu malovat obrazy. Na základní škole jsem chodila do výtvarného kroužku a účastnila jsem se vícekrát soutěže Děti, Mír a umění a získala jsem první místo a pak myslím to druhé nebo 3. to už si nepamatuji. Bylo tedy pro mě jasné, že až si budu volit v 8. třídě povolání bude to umělecká škola. Bohužel nebo bohudík se tak nestalo. Za dob komunismu bylo vše složitější než dnes a také rodiče mě nasměrovali jinam, jelikož se dostat do Prahy na školu bylo nereálné v té době.

Takže jste musela změnit plány, kam tedy Vaše kroky vedly dále?
Jelikož jsem beran a mám životní číslo 4, tak dělám vše na 100% a s rozmyslem a tak jsem si zvolila nejbližší možné povolání k malování a to bylo kadeřnictví. Na škole jsem byla šikovná a tak jsem se začala věnovat záhy kadeřnickým soutěžím a na malování jsem prakticky zapomněla. Vyjma toho, že jsem si kreslila návrhy účesů. Trvalo to, přesně to nechci ani počítat, ale kolem 30 let, než jsem se k malování opět dostala, a to díky jednomu muži, kterého jsem ve svém životě potkala. Ten mě vrátil zpátky k malování svým vlastním osobním příběhem, který byl podobný mému. Tudíž od roku 2017 opět kreslím a maluji. První výstavu jsem měla v roce 2020 v kavárně Papa coffee v Plzni. Od té doby se pravidelně účastní různých akcí a výstav.

Tvorba je různorodá, kde žijete, že máte tolik krásné přírody a nebe?
Momentálně žiju v malé vesničce Louňová na Plzni jihu. Zde mám i svůj malý ateliér a také právě tady sbírám inspiraci. Je tam krásný klid, energie, příroda. Inspiraci k malování sbírám kolem sebe. Jsou to věci, které mě zajímaly od malička tak, jako třeba vesmír. Jelikož můj táta měl scifi literaturu a zajímal se o vesmír, hvězdy, planety vesmírné lodě atd. Tak bylo přirozené, že mě to fascinovalo a stalo se to i mojí zálibou. Dále se inspiruji přírodou kolem sebe, tam, kde momentálně žiju je krásná. Inspiruji se svými prožitky životními a prožitky ostatních lidí. To vše vkládám do obrazu a obraz se pak stává takovým terapeutem, nebo vodítkem v životě lidí. Maluji proto, abych tyto příběhy mohla lidem předat a také pomoci se v životě zorientovat. Některé obrazy mají i energetických charakter kdy člověka můžou dobře nasměrovat.

Už máte v hlavě nějaké nové nápady na další obrazy či kolekce ?
Momentálně mám v hlavě další dvě nové kolekce, ale více zatím prozrazovat nebudu. Nikdy namaluji obraz jen tak, vždy je to s nějakým záměrem. Bývá to tak, že než začnu malovat, tak už vím název, příběh a pak se vše tvoří na plátno. Stává se také že vím příběh, vím co budu malovat, ale název nemohu najít to správné vhodné slovo nebo slova, a tak název vznikne postupně.

Ještě tvoříte zajímavé šperky?
Ano, mimo obrazů, tvořím i šperky. Dělám je jen v kolekcích nebo tedy i jednotlivě na zakázku, ale zřídka, jelikož není moc času. Šperky tvořím z pryskyřice a z chirurgické oceli. I ty vznikají určitou náhlou inspirací. Nikdy nedělám dva stejné.

Prozradíte i něco ze svého soukromí?
V minulosti jsem se věnovala své práci a jezdila na kadeřnické soutěže, ale v roce 2000 jsem si založila svůj vlastní salon a pak v roce 2014 ten současný studio Life energy v Plzni. Jinak asi od 5. třídy základní školy jsem se věnovala basketbalu, a to na ligové úrovni a skončila jsem někdy v sedmadvaceti letech. Tudíž jsem do českého rozhlasu chodila, spolupracovala, ale úplně v jiné oblasti. Tenkrát tam byl Zdeněk Trmota. Jinak mým snem v dětství bylo také dělat atletiku, a to se mi splnilo také, když jsem alespoň rok běhala závodně a dokonce jsem si tedy omylem, ale to nevadí, zkusila i mistrovství republiky na 10 kilometrů na dráze. Super čas pro mě 42:41min. To se odehrálo v roce 2013, ale se vznikem nového studia už na to nebyla energie.

Máte děti? Mají podobný talent?
Mám jednu dceru Michaelu, ta se mnou žije v domečku v Louňové. No jak se říká, padla daleko od stromu, vůbec ji neláká ani umění ani sport. Má to jinak, má moc ráda zvířata a společnost lidí kolem sebe. Zajímá se o hudbu a módu.