Lucie Hanyková vystavuje v My Friends baru v Plzni

Malířka Lucie Hanyková z Hradešína přivezla své obrazy do Plzně. V My Friends baru na Americké 11 vystavuje několik děl, které tvořila různými technikami. Výstava je otevřená v provozní době baru a navštívit ji můžete až do 18. května. Více se o autorce dozvíte v následujících řádcích.

Kolik tu máte obrazů a proč je výstava bezejmenná?    Je tu třináct větších obrazů a název jsem prostě nedala. Necítila jsem potřebu, proto jen Výstava Lucie Hanykové.  

Vidím různá témata, kočku, tváře, břízky.. Jaké téma máte raději? Já hodně čerpám z lidí, z toho, jací všichni jsme, jak se k sobě chováme a jaké máme přání a tužby. Mám ráda portréty, také i figurální tvorbu, protože tím nějakým způsobem vyjadřuju to, co chci do svých obrazů přinést. Pracuji hodně špachtlí, s olejovými médii, tím myslím olejové barvy, sticky, pastely, lazury.

 Co jsou to sticky?   Sticky jsou vlastně takové silnější olejové pastely, ale mají trošku jinou strukturu a tuhost, než je standardní olejový pastel. Jsou hrubší. Pracuje se mi s nimi dobře, chovají se plátně jinak než olejové pastely. Mám ráda, když se technika kombinuje, každé medium se chová jinak, a to je to, co mě baví.

Takže, Vy ty techniky jakoby mícháte? A vše malujete na plátno, nebo i na jiný podklad?  Vesměs používám plátno. Pak mám třeba nějaké návrhy, které si dělám, skici na papír, ale to, na co tvořím, tak to je plátno.

Kdy jste se více dostala k malování?  To bylo někdy kolem roku 1998, počínaje koníčkem, přes studenta - až po svou vysněnou životní profesi, kdy jsem se v roce 2021 rozhodla odejít ze světa byznysu a plnohodnotně se věnovat tomu, co opravdu miluji a dává mi smysl.

Kde berete tu inspiraci?   To jsme právě my, lidé. Snažím se poukázat na hodnoty naší existence. Mám potřebu zaznamenávat to, co prožíváme, ale o čem často mlčíme. Nebo mne oslovují i prosté věci "jejich skryté duše", které ne všichni vidí. Ráda bych, aby lidé v mých dílech našli kousek sebe.

Když byste si měla říct, jeden obraz je neprodejný a ten mi pořád zůstane doma, který by to byl?  Tak je to obraz, který tady není. Je to obraz, který mám doma. Je součástí triptychu z roku 2022. Jmenuje se Milenci noci. Někdy vám obraz tak strašně hodně přiroste k srdci, kdy při jeho tvorbě jste cítili opravdu velmi silné emoce. Tak asi Milence noci bych nedala.

*
Děkuji za rozhovor. Autorka má také pěkné webové stránky, podívejte se: hanykova-art.com

Martina Sihelská