Znáte Český mlýn u Zlatého kopce?

Kdo mě zná - ví, že mě neustále provází zvláštní věci, neuvěřitelná setkání a prapodivná dobrodružství. Díky takovým situacím mám jedinečná přátelství s lidmi, které bych asi nikdy nemohla normálně poznat. Jsem za to šťastná. Poslechněte si další z mých opravdových příběhů z této soboty. 

Toulám se kolem českosaské hranice s plánem utahat své nohy, hlavu a ulovit nějaké zajímavé snímky. A k tomu došlo. Když jsem se zastavila u hranice, domnívala jsem se, že se dívám na Český mlýn (dle mapy). Až později jsem zjistila, že se mýlím, ale to už předbíhám. Takže v domnění, že vidím na hranici Český mlýn, začala jsem si jej prohlížet. Upoutala mě malba na zdi a namířila jsem na ni svůj objektiv. Toho si všiml majitel a velkoryse mě pozval do svého domu. V přízemí mi ukázal zbytky - jak to nazvat - prostě zbytky technického materiálu a strojů, které zajišťovaly práci mlýna. Voda byla odebírána z hraničního potoka. Přízemí už slouží spíše jako skladiště na cokoliv. Milý usměvavý majitel vyprávěl, že pochází z Frankfurtu, ale že tady v mlýně našel svůj domov. S láskou si první patro přetvořil k obrazu svému. Ano. I do svého bytu mě pozval. A tak jsme všichni pozvání využili.

A pak už jsem jen tiše zírala a fotila a díky částečnému tlumočení, a taky gestům ruce/nohy jsem se postupně dozvídala, že jsem v domě, který se několikrát stal útočištěm filmařů a že celý byt, kde pán žije, vaří, spí - je vlastně takovým neveřejným muzeem skutečných filmových rekvizit, které mohu vidět v mnoha filmech (kdybych tedy koukala na TV). A tak jsem obdivovala věci, které ani neznám, lámala meč nad hlavou, čučela na kořeny stromů, které rostly z postele s baldachýnem, o kus dál byl předpotopní vysavač, rytířská zbroj, historická kamera, modely raket, kůže na zdi, krásná dřevěná kuchyň, retro kachlíčky.... no, jak by mi doma řekli, samé staré krámy, to je třeba vyhodit a vyhodí mi to . Ale já byla v sedmém nebi a zrovna takovéhle "krámy" můžu. Což je taky důvod, proč pracuji v muzeu (díky, babi!) 

No, bylo to bezva, mám nač vzpomínat. Samozřejmě jsem pak doma nad tetou WIKI zjistila, že nešlo o skutečný ČESKÝ MLÝN. Je to MLÝN NĚMECKÝ. Je už na německé straně, asi pět metrů od hranice.

Správně je to totiž takto: Dříve zde stál mlýn s náhonem, který byl přesným obrazem mlýna stojícího na saské straně. Dnes zde zůstal pouze náhon a ruina jedné stavby. V těchto místech, na české straně hranice, stával rovněž hostinec "Zur Patscherei". Restaurace byla stržena v 50. letech stejně jako většina dalších domů a mlýna. Dnes tu můžeme vidět jen jeden dům, kde za války sídlila posádka SS. Součástí domu je malá věžička, která soužila jako špačkárna - pozorovatelna. Po válce esesáky vystřídali péesáci. Po vzniku NDR, bylo střežení hranic zrušeno a dům pak sloužil jako jídelna dětského tábora, za něhož tady vyrostli tři chatky. Dnes je areál v soukromých rukou a slouží jako tábořiště. Nedaleko (500m) je turistický přechod do Saska. Před hranicí po levé straně je ruina Českého mlýna a na hranici stojí dodnes udržovaný Německý mlýn. U Německého mlýna můžeme také vidět poměrně zachovalé mlýnské kameny. Když překročíme hranici jako bychom vjeli do jiného světa. U nás je toto místo konec světa, v Německu rušná krušnohorská magistrála z Rittersgrünu do Oberwiesenthalu.

Martina Sihelská